Pohyb / Sport

Jak moc máme cvičit, abychom si prodloužili život?

Autor:   | 

Odborníci již dlouho debatují na téma, kolik cvičení je málo, kolik naopak moc a co přesně je ta správná míra pro zdraví a dlouhověkost. Trochu světla do problému vnášejí dvě nové, neobvykle rozsáhlé studie. Naznačují, že ideální dávka cvičení pro dlouhý život je o něco vyšší, než kolik si mnoho z nás myslí, že by měli cvičit, ale zároveň i nižší, než by mnozí mohli očekávat. Studie také odhalily, že delší či intenzivnější cvičení nám pravděpodobně neuškodí a může nám přidat roky života.

native-cyclist-1432928-639x925

Nikdo samozřejmě nepochybuje o tom, že jakékoli cvičení je lepší než žádné. Je známo, že cvičení snižuje riziko mnoha chorob a předčasné smrti, podobně jako léky. Na rozdíl od prášků a sirupů ovšem ke cvičení nedostaneme příbalový leták s dávkováním. Současné obecné směrnice státních a zdravotních organizací doporučují 150 minut mírné fyzické aktivity týdně, abychom si vybudovali kondici a udrželi zdraví. Dosud však nebylo jisté, zda tato míra cvičení představuje minimální množství, které by člověk měl vykonat, tedy minimální doporučenou dávku, anebo ideální množství.

Stejně tak věda neví, zda v případě cvičení existuje bezpečný stropní limit, po jehož překročení už mohou být důsledky cvičení potenciálně nebezpečné, a zda je některá míra intenzity cvičení nejefektivnější pro dosažení dlouhověkosti.

Tyto otázky nám však pomohou zodpovědět výše zmíněné nové studie. Obě z nich byly zveřejněné ve vědeckém časopise JAMA Internal Medicine.

ski-1434043-640x480

Rozsáhlejší z obou studií byla provedena výzkumníky z institutu pro výzkum rakoviny (National Cancer Institute) na Harvardské univerzitě a jejich kolegy z jiných institucí. Nasbírali a spojili údaje o pohybových návycích lidí z šesti rozsáhlých a stále probíhajících zdravotních šetření. Ve výsledku tedy měli k dispozici informace o více než 661 000 dospělých osobách, přičemž většina z nich byla ve středním věku.

Za pomoci údajů z šetření vědci zkoumané osoby rozdělili do skupin podle množství cvičení, které absolvovaly týdně. Na jednom konci tak byla skupina těch, kdo necvičili vůbec a na druhém ti, kdo odcvičili desetinásobek současných doporučení a více, což znamená, že se mírnému cvičení věnovali 25 a více hodin týdně. Poté vědci u těchto skupin srovnali záznamy počtu úmrtí během 14 let.

Zcela nepřekvapivě zjistili, že největší riziko předčasné smrti měli lidé, kteří necvičili vůbec. Naproti tomu ti, kdo trochu cvičili (sice ne v doporučené míře, ale dělali alespoň něco), snížili riziko vlastního předčasného úmrtí o 20 %. Lidé, kteří směrnice splňovali přesně, a tedy mírně cvičili 150 minut týdně, získali ještě větší pravděpodobnost dlouhověkosti. Oproti těm, kdo necvičili vůbec, bylo jejich riziko úmrtí během čtrnáctiletého období nižší o 31 %.

plavani-zena-3

To nejlepší však přišlo až v další skupině, u lidí, kteří ztrojnásobili doporučenou dávku cvičení, takže mírně posilovali, většinou formou chůze, po dobu 450 minut týdně, což je něco málo přes hodinu denně. Tito lidé byli o 39 % méně náchylní k předčasné smrti, opět v porovnání s těmi, kdo necvičili nikdy.

V tomto bodě se, dle zjištění vědců, přínosy ustálily, nikdy však výrazně neklesly. Pár jednotlivců, kteří cvičili desetinásobek doporučených minut, mělo zhruba stejnou míru úmrtnosti jako lidé, kteří prostě splnili míru udávanou v doporučeních. Hodiny potu navíc jim nepřinesly žádný zdravotní zázrak. Na druhou stranu však ani nezvýšily riziko, že zemřou mladí.

Druhý výzkum cvičení a úmrtnosti došel k víceméně podobným závěrům ohledně intenzity. Zatímco několik jiných nedávných výzkumů ukazovalo, že časté namáhavé cvičení může přispívat k časné úmrtnosti, nová studie zjistila opak.

V této studii australští výzkumníci podrobně zkoumali údaje ze zdravotních šetření, která zahrnovala více než 200 000 australských dospělých. Zajímalo je, kolik času lidé věnovali cvičení a jakou část tohoto cvičení lze považovat za intenzivní, např. běh namísto chůze, nebo soutěžní tenisová dvouhra namísto společenské čtyřhry.

walking-on-the-mountain-1-1566594-639x426

Poté se, stejně jako v předchozí studie, podívali na statistiky úmrtí. Stejně jako v americké studii zjistili, že splnění doporučené míry cvičení podstatně snížilo riziko časné smrti, dokonce i když bylo cvičení některých jedinců pouze mírné, např. chůze.

Pokud se ale někdo i jen občas věnoval intenzivnímu cvičení, přineslo to dané osobě navíc malé ale důležité snížení rizika smrti. Lidé, kteří strávili určitou část (méně než 30 %) svého pohybu při intenzivních aktivitách, měli o 9 % nižší pravděpodobnost předčasné smrti oproti těm, kdo cvičili podobný počet hodin, ale vždy pouze mírně. Ti, kdo namáhavým aktivitám věnovali více než 30 % z času, který odcvičili, získali o 13 % větší snížení časné úmrtnosti v porovnání s lidmi, kteří se nikdy moc nezapotili. Výzkumníci nezaznamenali žádný nárůst v úmrtnosti, dokonce ani mezi malou skupinou lidí s nejvyšším podílem intenzivního cvičení.

Tyto výzkumy ovšem spoléhají na nejisté lidské vzpomínání na vlastní pohybové návyky a nejsou to pokusy založené na náhodném výběru. Nemohou tedy prokázat, že některá míra cvičení způsobuje změny v riziku úmrtí, pouze že mezi cvičením a rizikem úmrtí existuje souvislost. I přesto je podle vědců vyznění výzkumů celkem přímočaré, protože korelace byla silná a konzistentní.

Kdokoli, kdo je schopen fyzické aktivity, by se měl pokusit „být v pohybu alespoň 150 minut týdně a z toho 20-30 minut věnovat intenzivní pohybové aktivitě“, říká Klaus Gebel, jeden z vedoucích výzkumníků na James Cook University v australském Cairns, který vedl druhou ze zmíněných studií. Dodává, že ti, kdo jsou tomu nakloněni, mohou bez obav cvičit i více.

p-squared-1535223-640x480

Přidejte komentář